Je to triptych ne? Narození, smrt a to všechno mezi tím... (M. Cunningham)

Kdo má viset, ten se neutopí

18. ledna 2016 v 19:13 | Guidline |  Poezie
Troška té depresivní poezie...když je tak nádherný pondělní večer, venku leží tichý sníh a uvnitř domů se tetelí nedočkavci na jejich dávku. Dávku poezie samozřejmě.



Po vzduchu lapáš, chytáš se stébla.
Proč ke mně? Myslíš, že tě zachráním? A že zrovna já...
Chtěl bych, moc bych chtěl, věř mi...ale připadá mi to jako výjev v zrcadle.
Jako bych viděl sebe, svůj jedinečný a přesto tuctový život.
Přes tenkou clonu tento nabarvený, zapáchající svět a v něm takovou kreaturu.
Jak můžeš být stejný a přesto tak jiný?
Není žádná útěcha, není pomoc, není záchrana...
Natáhnu ruku.
Nejde to, nejde mi se tě dotknout.
Jako by nás dělila ta clona. Tenká a přesto nepropustná, jako propast v našich srdcích.
Neupřímnost, všechny ty lži a přetvářka odhalená v jediném okamžiku.
Čas i prostor stlačený v jediném bodě, kde ani jedno z toho neplatí...
Nikdy jsem o sobě nechtěl nic říct, pamatuješ?
Svůj názor hluboko, skromný jen na oko.
Dmut pýchou, srážen hořkostí pokory.
Jak to tak bývá. Žádný člověk se neotevře úplně.
Jak můžeme být tak rozdílní a přitom tak stejní?
Pamatuješ? Oba stojíme na stejném kousíčku, sotva se tam vměstnáme, ale objímáme se.
Pro ten kousek země. Pro tu jistotu, jež nám dává.
Objímáme se v nekonečném pokušení toho druhého shodit dolů v panickém strachu z vlastního pádu.
Najednou není zeď.
Zrcadlo se zhroutilo a vše nám připadá ještě horší.
Dotkneme se.
Jako dvě alternativní reality.
Jediný dotek nám umožní zbourat tu hradbu a spočinout mezi všemi tajemstvími a výmysly našich chorých myslí.
S každým pohledem otevíráme nové rány, s každou vzpomínkou a myšlenkou zacelujeme ty staré a stáváme se jedním.
Stáváme se oním kouskem země, záchranným lanem, žebříkem, stopou v písku...ale zároveň i tou prázdnotou, tou propastí a tím rozbouřeným oceánem, který smyje každou stopu, kterou potká.
Jsme součástí všeho a ničeho.
Jsme jeden a přesto tisíc.
Čas je pro nás jen iluze.
Vždyť přeci kdo má viset, ten se neutopí, ne?



Guidline, "Kdo má viset, ten se neutopí"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 co-s-tim co-s-tim | Web | 18. ledna 2016 v 21:32 | Reagovat

Krásná volba slov. Kolik protikladů se najde v lidských pocitech.

2 Guidline Guidline | Web | 18. ledna 2016 v 22:32 | Reagovat

[1]: Děkuji :)
Spíš si říkám kolik protikladů ještě najdu v sobě :D

3 WHO knows WHO is watching WHO knows WHO is watching | 18. ledna 2016 v 22:43 | Reagovat

Nádherné dílo. Těším se na na tvé další myšlenky a pocity. Do budoucna Pravidelný návštěvník N°(vyberte si kolik)

4 co-s-tim co-s-tim | Web | 19. ledna 2016 v 16:21 | Reagovat

[2]: To zjistíš časem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama