Je to triptych ne? Narození, smrt a to všechno mezi tím... (M. Cunningham)

Barvy

20. ledna 2016 v 20:36 | Guidline |  Příběhy
Kratinká povídečka na smutné, ale přesto krásné témátko...příjemné čtení. Píšu místo učení...jak všední...


Starý zlomený slepec tápe rukama po stěnách. Snaží se nahmatat lidskost, barvu, vůni...cokoliv co znal a zapomněl. Jak asi vypadá teď svět?
Vroucně si přál spatřit modrou oblohu, kupy bílých mračen, stromy, slunce, sníh a růže. Růže které nadevše tak miloval.
Chtěl spatřit sebe samého. Svůj odraz v zrcadle.
Snažil se otevřít oči, ale nešlo to. Všude byla jen tma. Černá a nepropustná temnota.
Studené zdi byly měkké a vlhké. Z čeho jsou? Jaké jsou asi barvy?
Sedl si na zem a tápal kolem sebe rukama. Snažil se dosáhnou dál a dál, až jedním prstem zavadil o cosi kovového. Zvedl to a několikrát obrátil v rukou. Tiše to cinklo...ach jistě...zvoneček. Několikrát zacinkal a někdo otevřel dveře.
Ona osoba uviděla slepce ležícího na zemi. Rychle jej zvedla a položila na lůžko a hladila po vlasech.
Lehounce a tiše špitla:
"Co se děje dnes, má lásko?"
"Nevidím, nepamatuji se..."
"Však jsi ten ze včera. Stejný člověk..."
"A to je kdo?"
"Krásný mladík..."
"A jak se jmenuji?"
"Máš mnoho jmen, lásko, mnoho..."
"A kdo jsem pro tebe?"
"Někdo koho nadvše miluji. Nadevše."
"Proč miluješ slepce?"
"Stačí jen otevřít oči, lásko..."
Zkusí to. Otevře své zalepené oči s nadlidským úsilím...ale co to? Barvy nejsou...zmizely...celý svět je pryč a nadobro šedý.
"Pak jsem smrt..." praví bolavě.
"A já jsem život..." Otočí se černě oděna dívka k odchodu. V ruce svírá růži. Nádherně ladící k jejím azurově modrým očím...
Pak to udělej znovu. Donuť mě zapomenout na to, že svět nemá barvy, na to kdo jsem.
Prosím...alespoň na další den mě dovol býti tím slepcem.
Raději být slepý než vědět že nikdy již neuvidím jiné barvy, než tvé oči a tu růži, co jsem ti před léty daroval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 WHO knows WHO is watching WHO knows WHO is watching | 20. ledna 2016 v 21:42 | Reagovat

Nádherná povídka. Nikdo nechce vidět jak se vytrácí a blednou barvy milovaných. Jen doufám že nevyblednou barvy tvé tvorby.

2 Guidline Guidline | Web | 20. ledna 2016 v 22:07 | Reagovat

[1]: Neřekla bych...některé věci prostě nevyblednou, jako třeba má tvorba, nebo má láska vůči někomu...

3 co-s-tim co-s-tim | Web | 21. ledna 2016 v 21:56 | Reagovat

Moc pěkný. Nutí mě to číst dál to je senzační :) I když se pak cítím trochu deprimovaně :D

4 Guidline Guidline | Web | 22. ledna 2016 v 6:38 | Reagovat

[3]: JO jo...to se stává, u mých povídek celkem často :)
Ale stejně díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama